Replikace Déja vu

2022–2026

Obrazy lze číst jako obrazy nám známých pocitů spojených s určitými situacemi. Jde o vzpomínku, která se neptá na svou pravdivost – jednoduše se znovu objeví. Neopakuje se samotná událost, ale pocit její známosti. Ten se vrací a zápasí s časem. Jednou se odehrál – a znovu je tu.

Někdy jsou tyto pocity příjemné, jindy méně. Všechny však spojuje určitá charakteristika děje. Zdvojením motivu na obraze vzniká časová smyčka, stav déjà vu. Druhý předmět však nikdy není totožný s tím prvním, stejně jako v reálném životě.

Obrazy vznikaly na základě slovních spojení a výrazů, jako jsou: ještě jednou, posun kousek vedle, dvojče, dublér, dvojník, jeden jako druhý, zase a znova, jakoby z oka vypadl, podobají se sobě jako zrnka písku, podobnost není náhodná, vrána k vráně sedá, repete, jako vejce vejci, jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet, stereo, zub za zub, oko za oko, na hrubý pytel hrubá záplata, vlna za vlnou, stále dokola, z jednoho těsta, paralela, hologram, série, jako vlas k vlasu, replika…