Výstava u OMBUDSMANA

Brno, 2025

Tady a teď! HERE AND NOW!

Dům umění města Brna, 2022

Tomáš Ronovský se prezentuje sérií obrazů, jejichž významnou součástí je název uvedený v popisce. Názvy v podstatě tvoří nedílnou součást díla, čemuž odpovídá i způsob jejich rukopisného vyznačení.

Právě z nich totiž pochopíme pointu. Ronovský prostřednictvím statického média zobrazuje neviditelné procesy - chemické proměny změny skupenství, údaje o hmotnosti nebo demonstrace spojené s plynutím času a fyzikální proměnou. Existuje zde tak jisté napětí mezi zobrazovaným výsledkem a dokumentovaným dějem. Pro autorovu tvorbu je dlouhodobě charakteristická schopnost detailního pozorování, jeho malby jsou v podstatě analýzami určitých fenoménů (hlavolamů a kouzel, geometrických mikroskulptur, snů nebo například média fotografie). Obrazy namalované poměrně tradičním způsobem se tak stávají nositeli konceptuálního sdělení, tendencí zpřítomňovat efemerní.

Tomáš Ronovský presents himself with a series of paintings, an important part of which is the title shown in the caption. In fact, the titles are integral parts of the works, which is evidenced by their hand-written form.

It is from this that we understand the point. Ronovský uses a static medium to depict invisible processes - chemical transformations, changes of state, weight data or demonstrations connected with the passage of time and physical change. There is a certain tension between the depicted result and the documented action. The artist’s work has long been characterised by a capicity for detailed observation; his paintings are essentially analyses of certain phenomena (puzzles and magic, geometric microstructures, dreams, or the medium of photography). Paintings made in a relatively traditional manner thus become vehicles for conceptual messages, tending to make the ephemetŕal present.

JEDEN FOKUS

Galerie Práh, Brno

Výstava nabízí pohled na tvorbu Tomáše Ronovského z několika posledních let, jsou zde zastoupeny obrazy ze souborů, které spolu volně souvisejí způsobem vidění a malířské interpretace předmětné skutečnosti. Motivy maleb v mnoha případech oscilují na pomezí vyobrazení konkrétního objektu a abstrahující obrazové kompozice. Tvarosloví předmětů vychází často z inspirace věcmi z nejbližšího okolí (např. různými kuchyňskými pomůckami). Proměnou reálného měřítka tvarových dimenzí věcí se vytrácí jejich utilitární funkce; barevnou a lineární stylizací nabývají předmětné detaily a jejich kontury nový význam, nesouvisející s jejich využitím. Vnímáme je tak jako svébytné objekty, aniž bychom si uvědomovali jejich původní určení, právě zoomové zvětšení jejich skutečných rozměrů může být matoucí, a současně naznačuje, jak zavádějící může být naše vnímání okolního světa.

Tuto zkušenost nemusíme vztahovat pouze na předmětný svět, ale v širším kontextu i na jiné jevy a situace, s nimiž se v každodenním životě setkáváme. Důležitý je náš pohled, náš vztah k tomu, s čím jsme konfrontováni, co nás oslovuje a může nám být blízké; výrazným zviditelněním a způsobem interpretace můžeme na určitý jev, pocit, získat jiný názor, i když samotná podstata zůstává nezměněna.

Názvy souborů – např. Tak daleko, tak blízko…naznačují relativitu pohledu na identický motiv, situaci, což opět lze vztahovat na témata obecnější platnosti. Rozdílně vnímáme tentýž tvar, motiv, izolovaně, v detailním vyobrazení a následně pak ve stejném zpodobnění jako součást rozměrnější kompozice, nevymezeného prostoru.; obdobně bychom mohli uvažovat o relevantnosti marginálního jevu, určité danosti a situace ve vztahu k organismu, jehož je součástí.

Vazba na reálné podněty i volné asociace se v pracích Tomáše Ronovského prolínají, vedle Pomocníků tak nepůsobí nijak protikladně Lapače snů, i když nás zavádějí do zcela jiné významové sféry, blízké zenové filozofii a jiným kulturám. Tomáš Ronovský reaguje i na aktuální dobové aspekty, spojené s ústředním tématem posledního období, jímž je covid, na jevy, které se staly součástí naší každodennosti – sledování, nejistota… jak naznačuje malba v úvodní části výstavy. Barva, světlo, prostor, volná vazba na realitu přecházející v absenci předmětnosti charakterizují práce T. Ronovského, - svébytným způsobem reflektují jeho vnímání současnosti v souvislosti s tím, co prožívá a oslovuje jej.